ROZHODNUTÍ

13. ledna 2014 v 20:22 | Pavla
Už dlouhou dobu přemýšlím, co dál se svým blogem. Vy sami vidíte, že sem píšu hooodně nepravidelně. Vždycky na chvíli dostanu "injekci" od někoho, kdo řekne, že ho rád čte, a snažím se psát častěji. Ale pak se vrátím zpátky, píšu málo a takový blog nikoho nebaví. Prostě jsem po sedmi letech psaní absolutně vyhořelá. Mám pocit, že ze sebe vyplodím pár vět, které nejsou o ničem, maximálně vložím nějaké fotky a netěší to mě, ani moje čtenáře. Honza říká, že je škoda to uzavřít, že je to taková rodinná kronika a jednou si třeba někdo z dětí (nebo vnoučat) rád přečte, co bába s dědkem vyváděli....

Už několik let mám Facebook. Hodně málo jsem ho navštěvovala, spíš sem tam jukla a šla pryč. Jenže od té doby, co jsou děti na Zélandu, mám Facebook celodenně zapnutý, aby mi neunikla jediná fotka nebo poznámka o tom, co se s nima děje, a jak se mají. A tak vkládám naše rodinné fotky tam, sem tam něco drobného připíšu ... Prostě jsem se přesunula na Facebook. A i proto jsem se rozhodla, že tenhle blog uzavřu. Možná ne napořád, třeba mě jednou znovu políbí "spisovatelská múza", ale po nějakou delší dobu určitě. Omlouvám se těm, které zklamu (ale už jsem stejně zklamávala tím, jak málo jsem psala). Pokud z vás má někdo Facebook, ráda si vás přidám mezi "přátele", a tak budete mít přístup dál k mým fotkám a myšlenkám. Vzhledem k tomu, že moje mamka má taky Facebook a zvládá ho naprosto s přehledem, dokonce znám jednu paní, která má Facebook ve svý 94 letech, tak, kdo ho nemáte, určitě si ho založte (ne, opravdu nejsem žádný agent Facebooku a nemám z něj provizi Smějící se). Ale myslím, že se tam člověk může dostat i k různým zajímavým informacím, dozvědět se něco nového, najít bývalé spolužáky a kolegy a nebo jen tak si procházet stránky, toho, co člověká zajímá - ať jsou to zámky a hrady, jednotlivé země, jednotlivá města i vesnice, stránky zpěváků, herců, spisovatelů, stránky knížek, filmů a pohádek ... A tak se s vámi tady loučím, přeju vám ze srdce, aby váš život byl procházka růžovou zahradou, a kdyby náhodou přece jen nebyl, tak mám po ruce můj oblíbený verš z Bible, který mi moc pomáhá, když mi není zrovna do skoku: "Všechnu svou starost svěřte Bohu, vždyť jemu na vás záleží".

Mějte se krásně,
Pavla
 

POŽEHNANÝ NOVÝ ROK

2. ledna 2014 v 0:14 | Pavla
Utekl skoro měsíc a já se dostávám ke psaní. Přeběhl Mikuláš, Vánoce a teď už i Silvestr. Prožili jsme první Vánoce bez jednoho našeho dítka, a tak nám připadalo, že je nás u stolu nějak žalostně málo :)... Po Štědrém dnu jsme měli až do dneška každý den nějakou návštěvu, a tak to všechno nějak rychle uběhlo. Od neděle u nás byli naši kamarádi z Budějovic, převčírem se přidal synovec Vojta a na Silvestra nás doplnila ještě švagrová Kamila s Pavlem - takže počet 12 lidí vynahradil chabý štědrovečerní počet, kdy nás bylo jen pět.

V pondělí ráno jsme si udělali výlet za východem slunce nad Prahou. I když to nebylo tak drsné, jako když v létě Kačenka chtěla zažít východ slunce a museli vstávat ve čtyři, tak i přesto vstávat o prázdninách dobrovolně do mrazu v půl šestý se mi zrovna nepozdávalo :). Ale jak to většinou bývá - pokud se člověku někam nechce, o to to bývá lepší. Byl to krásný zážitek. Zaparkovali jsme na Pohořelci, počkali si na svítání nad Prahou, prošli se prázdným Pražským hradem, kde jsme potkávali jen metaře a popeláře, pak jsme se vydali prázdnou Nerudovkou na Malostranské náměstí, kde jsme po chvilce zapluli do Mekáče, protože nám už opravdu byla pořádná zima, tak jsme se zahřáli čajíčkama a kávičkama. Pak jsme pokračovali na Karlův most, sluníčko už svítilo s plnou parádou a i turisti už příbývali. A tak jsme udělali v půlce mostu čelem zad a vydali se zpátky k autu. Už dlouho jsem nezažila takovou osvěžující procházku. A jak ten den byl dlouhý! Zato dneska, po Silvestru, jsme se vykolíbali z postelí v průměru mezi půl jedenáctou až půl jednou odpolední. Takže to byl tentokrát opravdu krátký den! Snídaně v poledne, oběd v pět ... A večeře nebyla :).













Silvestr jsme, stejně jako vloni, prožili netradičně - televizi jsme pustili až před půlnocí, abychom mohli přesně odpočítávat poslední sekundy roku a jinak se hráli stolní hry, povídalo se, blblo se, Eliška nám hrála na housle ... Pak se část rodiny vydala hodit pár ohňostrojů a petard na pole. A jsem ráda, že jsem na vlastní oči neviděla, jak tuhle naši partu málem jedna šestnáctinásobná petarda zničila. Nerozumím tomu, jak takové věci můžou prodávat - nebylo to koupené u žádných vietnamců, byly to ohňostroje pro běžné použití, skoro nejnižší stupeň - a i přesto, že byl dodržen přesný postup, došlo k něčemu, k čemu by jistě docházet nemělo. Základna nevydržela a ohňostroj se zřítil na bok a všech šestnáct barevných ran začalo místo do vzduchu střílet na tu naši skupinku. Někteří zalehli na zem, někteří v panice zůstali stát a nevěřícně zírali, jak kolem nich lítají rachejtle ... A to stáli dobrých patnáct, dvacet metrů daleko ... Jako zázrakem se nikomu nic nestalo a všichni se vrátili ve zdraví domů, i když celí vystrašení a v obličejích zeleno-bílí strachy ... A tak myšlenky v prvních minutách nového roku u nás patřily Bohu, byli jsme mu opravdu vděční za to, že nikdo z dětí ani z dospělých neutrpěl žádné zranění ....


A tak přeju i vám, aby celý rok 2014 byl požehnaný a šťastný a aby nikdo z nás na Boha a na to, že nás má opravdu rád, nezapomínal. Krásný nový rok, hodně zdraví a lásky vám všem!

Pavla

FOUKEJ, FOUKEJ, VĚTŘÍČKU ...

5. prosince 2013 v 21:58 | Pavla
... hruštičku nám už asi neshodí, ale bába Futéř je venku opravdu pořádná. A to jsem dneska horko-těžko ozdobila cedr venku před domem, který přece jen za těch šest let řádně povyrostl, a tak jsem letos věšela už ze štaflí. Pověsila jsem světelný řetěz, dokonce jsem ani nespadla a měla jsem radost z dobře vykonané práce. Jenže přišel "větříček" a moji práci trošičku poupravil. Ale i tak to není tak špatný :).

Ještěže nebyl takový vichr včera. Naše Janinka měla vystoupení se školním sborem na Staroměstském náměstí a ten mráz nám opravdu stačil :). Vystoupení bylo moc hezký, užili jsme si i předvánoční atmosféry včetně svařáčku a pečených kaštanů. Dneska jsme chtěli na Mikuláše vyrazit na Malou Stranu, jenže ten vichr nám to překazil. A tak se stalo, že jsme letos neviděli ani jednoho jediného čerta s Mikulášem. Tak snad za rok! Ale nevadí, aspoň nás čert neodnesl :).






A co je nového na Zélandu? Kačenka s Timurem měli v práci tři dny volno, a tak vyrazili na výlet k horkým pramenům, kde si pomocí lopatky vyhrabali svůj vlastní "bazének", kde se v horké vodě čvachtali celý den (závist ...). Sice jsem si o tom četla na internetu, ale vzhledem k tomu, že jsem tam nebyla, tak místo popisu vkládám alespoň fotky. V tomhle našem období pěkně zahřejí ....
¨¨










Představte si, že letos většinu dárků už mám koupených.... Nevím, čím to je.... Vlastně vím! V poslední době nám umřelo plno babiček, dědů, taky vyrostlo plno neteří a synovců, kterým jsme dřív dávali dárky, ale postupem času jsme si dárky dávat přestali (protože vymyslete dárek pro 17 letýho kluka nenbo 20letou holku)... Jo, když jim bylo pět, to se to jinak nakupovalo! Taky Kačenka s Timurem jsou pryč, a tak jim kupujeme jen takové virtuální dárky. No a i naše další dvě děti vyrostly, a tak už nepotřebují pod stromečkem desítky malinkých dárků, aby mohly trhat papír :). A tak bude letos jen jeden veliký dárek, a pak jen maličkost. Nedávno jsem našla seznam dárků, který jsem si psala odhadem tak před patnácti lety. To byl neskutečný seznam! Pět babiček, tři dědové, pět neteří a synovců, atd. ... Vůbec nevím, jak jsem to zvládla - koupit tolik dárků, takových, aby ten dárek potěšil a přitom nestál tisíce .... A tak mám letos ten seznam takový hodně chabý .... A tak doufám, že časem se zase začne naše rodina rozrůstat, místo toho, aby ubývala ....

Krásný předvánoční čas vám všem!
Pavla
 


LISTOPAD

25. listopadu 2013 v 21:43 | Pavla
Dneska mají Kačenky, Kateřinky, Katynky svátek, tak všem - a hlavně té naší - všechno nejlepší! I když u nich už je o 26.listopadu, tak nám snad všechny Kateřiny hlavou dolů prominou :).

Kačenka s Timurem teď pracují od rána do večera. Káťa dělá od jedenácti dopoledne a končí v jednu v noci, mezitím má dvouhodinovou přestávku. Domů dorazí před druhou v noci, šup do postele, ráno vstát a utíkat do práce. Ale jsou rádi, vydělají si víc peněz, a tak si minulý týden mohli dovolit dvoudenní výlet na sever severního ostrova. Půjčili si auto a vyrazili ... Měla jsem strach, protože jsem věděla, že zatím ani jeden z nich nikdy neřídil vlevo ... A tak (přesně jak píšou i ostatní, kteří jeli poprvé vlevo) Timur často místo blinkrů pouštěl stěrače a asi třikrát jel v protisměru :). Naštěstí si zvykl a už si pak užívali cestu úplně v pohodě. Byli na pláži, která byla úplně prázdná, podívali se k největšímu kauri stromu na světě, navštivili vesnici, kterou založili Češi ... Prostě si výlet moc užili a teď už zase pracují. Jen Káťa lituje, že nejhezčí fotky, které udělala, se nějak sekly, a vůbec nejdou zobrazit ... Tak aspoň ty ostatní, které se jí tolik nelíbily (ale mně jo :):










Mají tam teplo, kolem 25 stupňů, blíží se Vánoce, všude vánoční výzdoba ... a prý to působí divně, předvánoční nálada žádná, spíš to prý vypadá, jako by si dělali z lidí blázny :). A tak jsem aspoň Kačence postahovala české vánoční pohádky (v čele s Popelkou, Jak se budí princezny, Dalskabáty, Hrátky s čertem, Princeznou ze mlejna a Mrazíkem konče), a taky vánoční filmy - pár takových těch trhlých amerických (Sám doma, Vánoce naruby, Veselé vánoce -Mr.Bean ...) a taky na poslech Hurvínka o Vánocích, Spejblův kapr ... vždycky jsme to poslouchali, když jsme dělali cukroví ... Kačenka si plánuje, že by udělala alespoň linecký, ale kdovíjaká je tam mouka ... :), a tak si třeba při vykrajování Hurvínka taky pustí a budou to mít za tradici i v jejich nové rodině.

Ještě jsem včera vyfotila naše kytičky - růže se pořád snaží, kvetou i gazánie, lobelky .... Ale dnes jsem ty přenosný radši už donesla domů, mráz se jim asi líbit nebude :).






Mějte krásný týden,
Pavla

Další články


Kam dál